Vytvořeno dne: |
Úterý 23. 7. 2002 |
Jméno: |
Z Moravy až do Austrálie |
Pocházím: |
|
Nyní žiji: |
|
Nechci Patrikovi dělat reklamu, ani nemusím, on si ji svou pohotovou a bezchybnou prací a zájmem o člověka dělá sám. Ale ráda bych Vám napsala pár řádků... jak to vidím já sama.
Asi před dvěma měsíci jsem se rozhodla po 7letech asistentské řehole dát výpověď a zdokonalit se (u mě tedy začít naprosto od začátku) s angličtinou. Uvědomuji si, že dokonalá znalost světového jazyka bude s přibývajícím časem stále větší nutností. Nejprve jsem chtěla do Anglie jako Au-pair, ale vzhledem k tomu, že jsem angličtinu nikdy nestudovala, rozhodla jsem se zaplatit si jazykovou školu. Velké dilema pro mě bylo vybrat zemi, kde bych měla pocit bezpečí,poznala odlišnou kulturu, zajímavé lidi, exotickou přírodu a nasbírala i pár námětů pro můj největší koníček – fotografování. Nebudu zastírat, že pro mě byla hodně důležitá i cena, která je v Austrálii v porovnání s ostatními zeměmi podstatně nižší než v USA a dokonce i v Evropě.
S konečnou platností jsem se rozhodla, že to bude právě Austrálie. Rodiče si klepali na čelo ..... prý jsem se zbláznila, tak strašně daleko a ještě k tomu úplně sama. Nedala jsem se však zviklat. Vždycky jsem šla za svým cílem. Zda obstojím, je ještě těžké posuzovat, protože odlet do Sydney jsem si naplánovala až na 31.8.2002. Věřím, že jsem se rozhodla správně, a že to „nějak“ zvládnu.
Začala jsem brouzdat po internetu a hledat o Austrálii něco bližšího a také agentury, které by mi pobyt vybavily. A věřte, že je jich opravdu hodně. Nevěděla jsem, pro kterou z nich se rozhodnout. A pak jsem narazila na Student agency....to by mohla být ta pravá (její název znám z doslechu a hlavně je z Brna, tzn. kousek od mého bydliště). V té době jsem však také shodou okolností narazila na Patrikovy stránky. Říkala jsem si tehdy, no zkusit to můžu. Zjistím jaké služby nabízí Patrik, jaké mi doporučí školy a hlavně jak to vyjde finančně. Oslovila jsem tedy současně Patrika i agenturu. A jak myslíte že to dopadlo? Patrik reagoval vždy okamžitě, jeho odpovědi byly srozumitelné a stručné. Od začátku jsem měla pocit 100% důvěry. Agentuře jsem v té době tj. asi před 2 měsíci poslala poptávku na vypracování cenové nabídky na školy v různých městech Austrálie (bylo jich 6) – do teď mi nepřišla ani řádka. Asi se to někde zatoulalo cestou a snad to k nim ani nedorazilo, říkala jsem si. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem minulý týden po příjezdu z ambasády, kde už mám vše potřebné vyřízené a čekám už jen na „vytoužené“ vízum (samozřejmě Patrikovou zásluhou), uslyšela při zvednutí mobilního telefonu jméno agentury. Prý jestli mám ještě zájem o jejich služby? Chtělo se mi smát a něco vtipného na jejich adresu poznamenat. Ale dostala jsem ze sebe jen : “Ne, děkuji, už vás nepotřebuji“. Zdálo se mi, že se po mé odpovědi cítili dotčeni...pochybuji, že právem. Takhle pružně kdyby reagovala každá firma, to by to tady vypadalo! Nemůžu však posoudit, jak rychle a jaké služby poskytují ostatní agentury. Chtěla jsem se s Vámi jen podělit o vlastní drahocennou zkušenost. Čí služeb využijete, se už musíte rozhodnout každý sám.
Na ambasádě i na lékařské prohlídce jsem se seznámila s pár lidmi, kteří přes agenturu (slovenskou) jedou. Když jsme si vyprávěli o Austrálii, studiu tam, životě, cenách, turistických informacích a prostě všem, co jsem se od Patrika dozvěděla na webových stránkách nebo na semináři, řeknu Vám .... ti koukali. Nevěděli vůbec nic, agentura jim nic neřekla. Jak jsem se dozvěděla, jeli přes přes agenturu většinou proto, aby si nemuseli vyřizovat sami vízum. Ale za všechno pak chtějí podle mě nekřesťanské peníze. Jejich klienti tam odjíždí nevybaveni důležitými informacemi, vydáni na pospas osudu. Vím, že pro mě budou první měsíce hodně těžké. Nedokážu si představit, že vystoupím z letadla a uslyším naprosto (alespoň pro mě jako úplného začátečníka) nesrozumitelný jazyk. Ale věřím, že je to jediná a správná cesta, kterou se angličtinu můžu naučit rychleji a lépe než na jazykových kurzech. Těch pár měsíců jazykové bariéry, cizího prostředí a nejistoty snad nějak překonám a na konci té cesty, na mě bude čekat sladká odměna v v podobě zvládnutí anglického jazyka, tak, abych jej mohla aktivně používat v každodenním životě.
Ještě jednou upřímně děkuji za Vaši pomoc a doufám, že se spolu setkáme tam za velkou louží.
Luďka Šujanová