Upřímně jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych se někdy vůbec do Austrálie podívala. Spíš jsem se vždycky viděla na druhé straně zeměkoule, a to v Jižní Americe, ale když se ke mně dostala nabídka odjet na půl roku právě do Austrálie, neváhala jsem ani vteřinu!
Vlastně to původně ani Austrálie být neměla, ale cílem měl být Nový Zéland.
Jak to všechno začalo?
Od svých 6 let hraju softball, hrála jsem nejlepší českou ligu, ale taky v zahraničí – v Itálii a ve Španělsku. V červnu 2018 jsem šla z práce a na ulici potkala jednoho ze softballových trenérů protějšího týmu. Chvilku jsme si povídali (trenér je původem z Nového Zélandu) a po 5 minutách se mě zeptal, jestli bych nechtěla odjet na Zéland hrát. Byla jsem trochu překvapená, ale řekla jsem bez váhání, že ano a začala si plánovat cestu.
Austrálie si vybrala spíš mě, než já ji, a za to jsem byla moc ráda.
Asi po měsíci mi trenér volá, že pro mě má tým, akorát ne na Zélandu, ale v Austrálii, ve městě Adelaide. Ptal se, jestli jsem s tím v pohodě. Nemusela jsem nad odpovědí ani přemýšlet, bylo mi jasný, že v Austrálii bude větší teplo než na Zélandu. Byla jsem moc ráda. Takže by se dalo říct, že si spíš Austrálie vybrala mě, než já ji, ale jsem za to hrozně moc ráda.
Jako v pohádce
Moje zkušenost byla jiná tím, že jsem téměř všechno dostala na stříbrném podnose. Tým, který si mě vybral, mi zaplatil letenku tam i zpět. Zpáteční cestu jsem dokonce měla s výletem do LA a do Mexika, taková klasická zkratka na cestě z Adelaide do Prahy. Bydlení jsem měla zařízené u rodiny jedné z trenérek, která byla úžasná a jsme dodnes v kontaktu.
Bydlela jsem kilometr od krásné bílé písečné pláže, kde jsem trávila asi nejvíc času. Běhala podél pláže nebo se opalovala. Můj pobyt jsem měla “all inclusive” ,takže ani o jídlo jsem se starat nemusela. Třešnička na dortu potom bylo už jen to, že na polovinu pobytu jsem měla k dispozici i auto, což bylo hodně boží. Moje výdaje byly tedy téměř nulový. K dokonalosti tomu chyběla už jen práce, abych neutratila všechny své úspory.
Bez práce
S prací to už taková pohádka nebyla. Tím, jak bylo všechno poměrně na poslední chvíli, musela jsem letět na turistická víza, což je asi jediná věc, které lituju. Nemohla jsem tedy oficiálně pracovat. I když mi původně management týmu sliboval, že to nebude problém, tak samozřejmě to problém byl – poměrně velkej.
Bez pracovního povolení vás v Austrálii jen tak někdo nezaměstná, spíš nikdo. Zaměstnavatelé za to mohou dostat dost velké pokuty, takže se bojí.
Můj jediný zajištěný “job” bylo trénování softu na soukromé škole. Holky, které jsem trénovala, byly skvělý a hrozně mě to bavilo. Bohužel tréninky byly jen 2x týdně, takže moc peněz z toho nebylo.
Mým cílem nebylo si vydělat peníze, spíš zažít něco novýho.
Zkušenosti k nezaplacení
Nakonec mě zachránil můj tým. Jedna z trenérek měla PR agenturu, tak si ze mě udělala asistentku. Byla to pro mě super zkušenost, poznala jsem, jak to vypadá na natáčení různých reklam a pomáhala při focení.
Práce ale nebylo moc. Později mi na měsíc dohodili hlídání dětí. Hlídala jsem 2 holčičky (7 a 12 let) u toho jsem se teda moc nepředřela. Holky byly super a celý dny jsme trávily hraním v bazénu. Za ten měsíc jsem si vydělala 2 tisíce dolarů, který mi zaplatily krásnou dovolenou v Mexiku na 2 týdny. Takže jsem byla spokojená. Mým cílem nebylo si vydělat peníze, spíš zažít něco nového, což se povedlo.
Tím, že můj primární úkol byl hrát softball, tak jsem měla opačný “rozvrh” než většina lidí. Měla jsem volná dopoledne a odpoledne jsem chodila na tréninky. O víkendu jsem měla zápasy, buď své, nebo týmů, které jsem trénovala. Úplně jsem tak neměla možnost najít si kamarády mimo softové hřiště. I přes to jsem se seznámila s úžasnými lidmi, kteří mě brali na výlety a ukázali mi nádherná místa. Nejvíc kreditů, ale musím dát své host family, která se snažila, abych si Austrálii užila co nejvíc. Rozhodně to nebyli žádní boháči a i přes to mě brali všude s sebou a všechno za mě platili. Jednoznačně to byli ti nejhodnější lidi, který jsem tam poznala.
Nějaký moudra na závěr
- Australani chodí na pláž jen brzo ráno, nebo k večeru = poloprázdný pláže
- Skoro každý má fakt velký auto = skvělý na road tripy
- Oblečení je levnější než jídlo = zhubneš 😀
Nečekej na zázrak, pokud chceš zažít něco novýho a vycestovat. Neztrácej čas. Zázrak by totiž nemusel přijít. Vezmi to radši do vlastních rukou a začni plánovat svou dobrodružnou cestu.
Ráda ti s tím pomůžu. Napiš mi na info@australiaonline.cz.
Bára